MYCOPLASMA CANIS

V dnešní době, kdy je svět propojený a informace jsou více dosažitelné, by se nemělo stát, že by chovatelé či majitelé psů nevěděli o bakterii Mycoplasma canis. V dřívějších dobách se o ní moc nemluvilo a ani veterinární lékaři ji více nezkoumali, a označovali její důsledky jako oslabení imunity a zařazovali ji mezi fakutativní patogeny, ale doba jde stále kupředu a pro svědomitý zdravý chov je nutné nic nepodcenit.

Ať už je to fenka či pes, je nutno říci, že léčba tohoto onemocnění je dlouhodobá, a ne vždy úspěšná a infekce se může opakovat. Otázkou pak je, zda tímto zvířetem krýt i po přeléčení... V dnešní praxi je toto onemocnění celkem podceňováno, proto je opravdu svědomité Mycoplasma canis testovat u obou chovných jedinců, pes i fena, v období nejméně 2-3 měsíce před plánováním krytí. I váš chovný jedinec se může nakazit, aniž byste to čekali.. Pojďme si tedy přiblížit o jakého patogena se jedná a co vlastně způsobuje. 

Mycoplasma canis

Jedná se o druhově velmi početný rod bakterií, které jsou tvořeny třívrstvou cytoplazmatickou membránou, díky které se dokáží formovat do různých tvarů a snadno se tak rozšíří do jednotlivých částí těla, kde následně způsobují záněty. Tyto bakterie se dají zničit působením správně nasazených antibiotik. Mykoplazmata jsou ovšem celkem odolná vůči jejich působení - mají již na většinu rezistenci, což léčbu rozhodně neulehčuje.

Diagnostika mykoplasmat trvá delší dobu, což terapii též zdržuje a komplikuje. Přitom tyto bakterie lze najít téměř všude. Uvádí se děsivá informace, že může být postiženo více jak 70 % jedinců, u všech se však neprojeví díky dobře fungujícímu imunitnímu systému.

Mycoplasma canis je velmi zákeřná bakterie

Mykoplazmata napadají především pohlavní aparát, dále způsobují záněty močových cest, dělohy u fen, u psů záněty nadvarlat, močové trubice apod. Po těžké infekci může dojít i k poruchám plodnosti, což představuje velký problém především u chovných jedinců. Feny mohou obtížně zabřeznout či mít potíže během gravidity a v neposlední řadě jsou ohroženy i plody, dochází k samovolným potratům.

Přenos

Nemoc nemusí propuknout ve všech případech, proto nazýváme mykoplazmata tzv. oportunním patogenem, což znamená, že se infekce projeví až když jsou obranné mechanizmy organismu porušeny.

Můžete si to představit, jako když tato bakterie chce využít možnosti zaútočit na oslabený či nemocný organismus, který se nemůže stoprocentně bránit - poté se tato infekce provalí.

Přenos může probíhat prostřednictvím pohlavního styku od obou jedinců, tedy z feny na psa nebo ze psa na fenu, z matky na plod, přes krev sající parazity a přes přímý kontakt s krví nemocného jedince.

Mycoplasma canis může postihnout téměř jakoukoliv část organismu a způsobit mnoho druhů zánětů.

Klinické příznaky

Jak už jsme zmínili, k propuknutí klinických příznaků stačí oslabená imunita zvířete, nějaká jiná přidružená infekce, onkologické onemocnění, stres a špatné zoohygienické podmínky v chovu. Jedná se o bakterie, takže mohou napadat takřka celý organismus a způsobovat záněty všech možných rázů.

• Záněty sliznic, očí i respiračního aparátu.
• Zánětlivé onemocnění kloubů a pohybového aparátu.
• Záněty ledvin, močové trubice.
• Záněty prostaty a nadvarlat u samců.
• Záněty dělohy i pochvy u fen.
• Neplodnost, neschopnost zabřeznout.
• Problémy během gravidity.
• Samovolné potraty plodů během gravidity.
• Porod mrtvých, nedovyvinutých či velmi oslabených jedinců. Existuje zde i vysoké riziko úmrtnosti u štěňat do 7 dnů věku.

Jak vidíte, tyto zrádné potvůrky mohou postihovat celý organismus a jejich zdiagnostikování může být oříškem i pro vašeho veterinárního lékaře. V rámci zodpovědnosti by měli být majitelé chovných psů a fen informováni aby před krytím toto vyšetření na přítomnost mycoplasmy canis absolvovali. Jedná se o speciální test vyhodnocený v laboratořích, viz diagnostika. U chovatelů je nutné šířit informace o této bakterii, aby byli v případě progrese onemocnění schopni zasáhnout !!

Diagnostika

Jak už jsme říkali, jedná se o patogeny, které jsou špatně zachytitelné. Přesto je lze prokázat pomocí metody PCR, která zachytí přímo DNA dané bakterie, na základě toho lze pak s klidným svědomím říct, že se jedná o mycoplasmu canis.

Tato metoda je spolehlivá, rychlá a citlivá. Vzorek se samozřejmě zasílá do kvalifikované laboratoře, načež si na výsledek musíte v první řadě pár dní počkat. V případě postižení urogenitálního aparátu, nebo i před plánovaným krytím, je na místě hluboký vaginální výtěr u fen. U samců se odebírá vzorek z předkožky. Přítomnost těchto bakterií je možné zjistit i z krevního vyšetření.

Diagnostika i následná léčba nejsou vždy jednoduché.

Léčba

Terapie mykoplazmózy je dlouhodobá a celkem i obtížná. Nutno podotknout, že pokud se nejedná o těžké zánětlivé stavy se špatným průběhem, není nutná hospitalizace pacienta na veterinární klinice. Většinou to tak nebývá, někdy se pozitivní test prokáže i bez jakýchkoli klinických příznaků.

Vždy jsou pacientovi předepsána citlivá antibiotika na několik týdnů a pacient je odeslán do domácí ošetřovací péče. Po přeléčení nebo během se provede kontrolní PCR test. Je však nutné, pokud chováte doma více jedinců, zaléčit všechny. Riziko přenosu při častém kontaktu je více než vysoké.

Profylaxe

Správnou prevencí je pouze a jen odborné poctivé testování krycích zvířat a řádná péče, abyste si nedotáhli tuto nepříjemnost do chovu a neohrozili tak ostatní členy smečky, které máte doma. 

Prozatím nejsou známy žádné vakcinace zabraňující infekci mykoplazmami. Nejlepší prevencí jsou pravidelně čištěné prostory , zoohygienické podmínky v chovu. které jsou udržovány suché a bez moči a výkalů, a kvalitní strava. Nicméně i přes tato základní opatření, která by měla být součástí péče každého majitele, kterému na svém pejskovi záleží, může dojít k propuknutí nákazy. V této souvislosti se hovoří zejména o infekci v průběhu páření. Významným opatřením zajišťujícím minimalizaci nákazy je tedy vyšetření plemenných jedinců. Někteří chovatelé, kteří již mají s mykoplazmou canis negativní zkušenosti z minulých vrhů či se s tím setklali v okolí jiných chovatelů, požadují před krytím vyšetření partnera, protože nechtějí ohrozit své psy. Férová prevence před nákazou, je také  předložit test vlastního chovného jedince pro majitele druhého chovného jedince. S tím souvisí i další racionální krok - pokud se u chovného jedince prokáže nákaza, mělo by se, bez prodlení, o této skutečnosti informovat. Doporučuji vždy před krytím, jak jsem psala výše, min.2-3 měsíce předem, provést test z důvodu možného času pro případné přeléčení, vyjde-li test pozitivní. Stejně tak stojí za zvážení vyšetření chovného páru, pokud dojde k ne-zabřeznutí feny, k potratu, nebo k vysokému úhynu štěňat. 

Je třeba si uvědomit, že infekce mykoplazmami může zanechat na zdraví vašeho psa následky. Pro Vaše psy a pro chov je vždy jistě lepší věnovat se celkově raději prevenci než možným následkům.

Od srdce a s rozumem řečeno, pro zodpovědný chov je nedílnou součástí nejen znalost genetiky a jejího chování a také znalost rodokmenů jedinců z praxe atd., ale i znalosti, informovanost či sebevzdělávání zdravotní stránky a její neustálá studie. :) 

Zdroj Veterinární medicína, google, praxe, studia. Zpracovala Věrka Hejtíková, chs CHERRYTAS